logoweb
Pavlův web

Dopis Pánubohu

Adresát:
Samotný pan Bůh
Nebeská brána 43
Nebe
685 78

Vážený Bože
Je tomu pár hodin, co jsem ležel na louce na zádech a koukal na hvězdy. Přemýšlel jsem nad vesmírem, zemí a životem, jako to dělá asi každý smrtelník. Cítil jsem se v tu chvíli bezstarostně a krásně. Vychutnával jsem si tu chvíli, protože jsem věděl, že brzy pomine. Protože miluji šťastné chvíle, v životě se snažím právě
foto1
o to, abych se tak cítil častěji. Je to životní paradox, protože se mi to málokdy podaří, a já kvůli touze po šťastných chvílích padám do depresí. Prostě absurdní.
Na tváři jsem cítil, jak mi voda na stéblech trávy smáčí tvář. Rozhlédl jsem se ještě jednou po nebi a koukal k Vám do oken. Ta strašná spousta hvězd mi připadala tak pestrá. Je vidět, že naše země je stvořena z vesmíru. Ten totiž pestrostí přímo kypí. Není divu, že se v té různorodosti člověk často ztrácí. Došlo mi, že je úplně přirozené pochybovat sám o sobě, když máme tolik různých nálad a pocitů. Kdo se v nich má také vyznat že? Bez pestrosti by byl život tak nudný a beztvarý.
Začalo mě být líto lidí stále zabraných do filozofických úvah, hledající za životem nějaký vyšší smysl (ano, došlo mi, že píšu o sobě). Jejich závěry totiž nikdy nebudou objektivní, právě kvůli skutečnosti, že vyšly z jejich vlastních myšlenek. Kvůli té pestrosti, s jakou jste při tvoření světa skutečně nešetřil, má každý člověk úplně jiný pohled na svět a odlišnou životní filozofii. Nějaké "vyšší pravdy" (nemám rád ten výraz) se nemůže nikdo dobrat. Ať jdou všichni intelektuálové k čertu (eh, to bych asi neměl říkat).
Ale zpět. Vystihl to Sokratés, i když byl tedy také filozof. Řekl: "Vím, že nic nevím." Já bych k tomu jen dodal: "A nikdy víc vědět nebudu.
foto2
Jediné, co nám zbývá je prostě žít. Užívat si pestrosti vesmíru a prožívat všechno. Štěstí, smůlu, lásku, nenávist, bolest, nemoci, zklamání, úžas, naději, víru, zábavu… nejde to ani vypsat, jak je život pestrý. A k němu patří všechno, i ty špatné stránky.
Ale proč Vám to vlastně píšu? Protože druhou stranou mince té pestrosti, o které jsem psal je pomíjivost. Hvězdy, které právě sleduji, jednou vyhasnou a zbude po nich jen kus hmoty. A to jen proto aby nahradila místo jiné, která je na počátku zrodu. Každá rostlina, zvíře nebo člověk má v sobě kus té hvězdy. Jednou pomine. A z této myšlenky jste zrodil celý svět.
A tohle je ten důvod. Moje dnešní štěstí vyprchá hrozně rychle. Za nějakou dobu se změní moje myšlenky do tradiční skepse a po nějakém dobrém pocitu nezbyde ani vzpomínka. Chci si ji proto nějak uchovat a neuražte se prosím, když jsem si k tomuto účelu vybral Vás. Tímto Vám chci i poděkovat, nejenom za tu moji dnešní zpověď.
No myslím, že pomalu vstanu a vrhnu se do víru života. Přes ten veškerý zmatek ve světě mám totiž jen v jednom jasno. Právě proto, že nemám nic jiného než ten můj malý skoro bezvýznamný život, tak chci, aby stál opravdu zato.
S obrovskou úctou

Člověk Pavel Prchal


Vložit komentář.

TOPlist