logoweb
Pavlův web

Samotářovo srdce

Ta místnost nevypadala nijak vábně. Prostor malého obdélníkového půdorysu zaplňovala malá palanda, stůl a dvě židle. Okna byla hrozivě zašpiněná nějakou černou mazlavou hmotou podobnou kolomazi a pokoj zjevně už léta nepoznal slunečních paprsků. Jenom díky stálému šeru, které s pokojem skoro splynulo, nebyly vidět například stěny oprýskané takovým způsobem, že byly místy vidět i cihly. Na nábytku a podlaze ležel přímo neuvěřitelný nános prachu. Celá místnost působila prázdným a depresivním dojmem.
Nejzajímavějším na celém obydlí byly dveře. Ocelové, velice těžké a velmi dobře chráněné proti případnému otevření. Na pěti připevněných petlicích visely veliké zámky a ani taková ochrana majiteli místnosti zjevně nestačila. Proti otevření byla ještě umístěná pod kliku ocelová tyč, kotvená do díry v podlaze, speciálně pro tento účel vytvořené. Smysl těchto opatření bylo těžké pochopit. Nač bránit komukoliv ve vstupu do takového kutlochu?
foto4
Vždycky takové to místo nebylo. V jeho kolaudaci by jste jej nepoznali. Bylo bez jediné chybičky a všechny jeho návštěvníky naplňovalo dobrým pocitem. Průběhem času se dokonce měnilo k ještě větší kráse. Brzo začalo na to místo proudit čím dál více nových lidí a najednou se začalo měnit.
Příchozí bohužel ne vždycky dokázali ocenit krásu toho místa a začal se projevovat vandalismus. Proč tomu tak bylo, o tom se můžeme jenom dohadovat. Možná závist z toho, že nevlastní stejně krásnou věc, možná se v té kráse odrážela jejich vlastní ošklivost, nebo to možná byli lidé zvláštní a takové chování jim působilo radost.
Ostatní brzy postřehli, že se místo mění k horšímu, ale než aby se mu pokusili pomoci, odvrátili se od něj. Najednou už přestalo splňovat to, na co byli po léta zvyklí a co si oblíbili. Ztratili úplně důvod tam chodit. Našli si jiné stejně krásné místo a začali je navštěvovat. Na to dřívější, nadobro zapomněli.
Místnost nejprve odolávala náporům vandalů, ale brzy se na stěnách objevovaly šrámy a na oknech se začaly usazovat první saze. Hned nato byla nucena čelit velkému náporu a to již nevydržela. Stala se z ní zašpiněná, vykradená cimra, po které ani pes neštěkne.
Bohužel až tehdy si majitel uvědomil svoji dřívější chybu a nynější situaci a rozhodl se zasáhnout. Rozhodl se špatné lidi ze svého místa vyhnat a zkusit svůj majetek opravit. Sousedi si na něj ukazovali a šeptali si mezi sebou, že je to nemožné, a že takovéto zničené místo už samo o sobě odmítá jakoukoliv nápravu… avšak nestalo se tak. Nakonec majitel ukázal velikou sílu a odhodlání, protože se mu podařilo nemožné.
Místnost byla jako proměněná. Bylo nově vymalováno, podlahu pokrýval nový koberec, který hrál mnoha barvami a byt byl vybaven krásným naleštěným nábytkem. Pod novým zevnějškem byly velmi dobře skryty jizvy z minulosti. Nebylo překvapením, že brzy mezi své stěny začal lákat nové příchozí. Majitel byl však již opatrnější. Do bytu nechal vkročit jen málokoho.
foto2
Po dlouhou dobu byla místnost pravidelně udržována a málokdo by poznal, kolik toho prožila. Žila svým vlastním životem, jenomže po chvíli těm čtyřem zdem začalo vadit, že se od nich už neodráží zvuk lidského hlasu. Po nějakém čase proto nastala změna a místnost začala pravidelně navštěvovat pouze jedna a stále stejná osoba.
Dřív pokoj dával dobrý pocit a štěstí svým návštěvníkům, ale u toho nového příchozího to bylo jinak. To on dával krásu a štěstí těm čtyřem osamělým stěnám. Místnost v jeho přítomnosti hýřila úplně jinou přitažlivostí a byla krásnější než kdy předtím. Majitel byl spokojený, protože snad každý, kdo kolem dveří jeho místnosti prošel, toužil dostat se dovnitř. Jenomže toto privilegium měl jenom jeden, nám známý člověk.
Lidé dodnes spekulují jestli za to mohl sám majitel nebo to byl snad osud, ale nikdo se pravdy nedobere, protože právě pravdě, v této souvislosti, nemůže nikdo přijít na kloub. Zkrátka a dobře místnost opět spadla do starých kolejí. Šokující na tom bylo, že se to stalo tak náhle a nečekaně. Důvodem byla skutečnost, že místnost přestala navštěvovat ta tajemná osoba. S její nepřítomností se začala hrozivě měnit. Ihned po jejím odchodu, byla na oknech ta zvláštní černá mazlavá tekutina, kterou byly potřísněny veškerá okna. Den potom se začala najednou sama od sebe loupat omítka. Padala na krásný koberec, až jeho barvy úplně přestaly být vidět.
Majitel za pár dní svůj majetek vůbec nepoznal. Už byl starší a ubylo mu sil, takže si do veliké rekonstrukce netroufal. Hledal člověka, který by byl za to zodpovědný, ale byl neúspěšný. Rozhodl se tedy k činu.
Po neblahých zkušenostech s návštěvníky úplně zabarikádoval vchod do místnosti. Od té doby se v místnosti pranic neděje a ona se pomale nechává nahlodávat zubem času a čeká, až její existence skončí. Když byla místnost dlouho sama, jakoby onemocněla. Nemá už žádný účel a jen zabírá místo v tom domě plném nájemníků. Občas majitele napadne dveře otevřít a zkusit najít někoho, kdo by místnosti dal šanci a zkusil jí zvelebit. Jenomže pokaždé si vzpomene na své zkušenosti a nechá to raději tak, jak to je. Jestli je to tak dobře sám neví. Spíš si namlouvá, přesvědčuje se nebo obelhává , že činí tu správnou věc pro místnost i pro sebe.

Vložit komentář.

TOPlist