logoweb
Pavlův web

Silueta nad stepí

Opíjím se. Opíjím se touto chvílí a snažím se jí vyrýt do své paměti. Jsem nasycený okamžikem. Pln té krásy, té nádhery, která přímo tryská z tohoto kraje. Nejsou to žádné masivní kopce, vše mám jako na dlani. Ta země je jako zahrádka. Cítím jemné šimrání stébel trávy, cítím chlad ze země a zároveň teplo od dívky po mém boku. Cítím svobodu a štěstí.
Vítr lehce proudí nad Hadcovou stepí na Třebíčsku. Má úžasný nadhled. Vidí řeku Jihlavu nad kterou se tyčí prudké stráně porostlé bujným stromořadím. Údolí už od pohledu působí bezpečím. Je chráněné dvěma masivy, které jsou natolik výjimečné, že patří do chráněných krajinných oblastí. Větřík nepatrně změnil směr více na východ a najednou se mu na obzoru zjevují zvláštní monumenty. Postupně dostávají jasné obrysy chladících věží jaderné elektrárny Dukovany. Elektrárna zde tvoří zvláštní nepřirozenou dominantu okolí. Přesto, společně s hadcovou stepí, tvoří jeden celek, na který si místní již zvykli. Možná jen díky elektrárně je toto místo tak známé mezi veřejností. Skupina ČEZ ho totiž využívá jako argument o ekologických kladech jaderné energie.
Větřík se najednou opět stočí jiným směrem a začne klesat. Míří ke stráni za níž stojí obec Mohelno. Ne náhodou na tomto místě ležím já a dívka. Vítr nám začne šumět v uších a jemně nám zchlazuje rozehřáté líce.
step
Má společnice se ke mně v tu chvíli ještě více přimkne a já cítím, že právě její přítomnost vyzdvihuje tento okamžik. Jen díky její kráse vyrostla v mých očích nádhera tohoto kraje. Nejspíš to oba cítíme stejně, protože ve vzduchu se nenesou žádná zbytečná slova. Dohromady mlčíme společně s celým krajem a vychutnáváme si pohled do údolí. Oba dva mlčíme. V některých chvílích jsou slova zbytečná. Mnoho lidí má potřebu stále plácat nesmysly, jen aby nebylo ticho. A přitom je klid velikou potřebou člověka. Ne nadarmo si naši předci stavěli obydlí v "zátiší".
Vnímám přírodu všemi smysly. Vidím barvy přírody, cítím ve větru příjemnou vůni lesa, slyším zpěv ptáků a šum stromů,mezi prsty mě lechtají úzká stébla trávy. Ve všem cítím život a to ve mě probouzí radost.
Svou pozornost na chvíli nasměruji na místo vedle mne. Uvažuji jak láska ovlivnila můj pohled na svět. S pocitem štěstí jsem odhrnul clonu a spatřil všechnu krásu světa. Všechna ta nádhera úplně odsunula všechno špatné, s čím jsem se kdy setkal. Najednou nepřikládám váhu těm horším stránkám společnosti. Žiji... Svírá se mi srdce nad tím, jak je najednou vše úžasné a nádherné. Srdce se mi plní jako balónek, až mi skoro připadá, že praskne, jak mnou všechna ta krása prostupuje. V tu chvíli mě napadne, že musím zvolnit. Chce se mi brečet štěstím a jsem teď hrozně rád za každou pitomou vteřinu mého života.
Vzpomínám na člověka, kterým jsem býval. City jsem měl ukryté za kamennou tváří a optimismus byl zakryt každodenní šedí a skepsí. Práce, studium, televize, spánek... Málokdy jsem se dokázal radovat a s každým dnem se prohluboval můj smutek, který vyplýval z nespokojenosti nade mnou samým. Naštěstí jsem spatřil světlo na konci tunelu. Jeden malý křehký člověk mne dokázal vytáhnout z hlubin deprese. Najednou jsem se dokázal radovat i ze sebemenších drobností. Měl jsem radost třeba jen z toho, že svítí slunce nebo fouká vítr. Změnil jsem se k nepoznání, až mě to samotného děsí.
V dáli vidím skupinku lidí s průvodcem. Průvodce ukazuje na elektrárnu a zdá se, že právě vykládá něco o její funkci a významu. Ostatní to očividně velice zajímá a všichni hledí přes údolí na siluetu elektrárny. Podobní lidé jsou v těchto končinách velice často. Třeba mnoho škol vždy spojí návštěvu elektrárny s procházkou po Hadcovy stepi. Celá step má totiž zvláštní druh půdy, proto se zde vyskytují zvláštní druhy rostlin a živočichů.
step
Bohužel mnoho návštěvníků sem přijde jen kvůli elektrárně. Přijdou jen kvůli úžasu k moderní technice. Úžas k přírodě už u mnoha lidí zmizel nebo jej musí hledat za hranicemi naší země. Je to opravdu naší dobou? Společnost je tak strašně racionální, že jim začínají unikat ty jiné stránky života. Technologie zažívá rozkvět a proudí do ní mnoho prostředků, kdežto sehnat peníze na umění je problémem. Mozky pracují na plné obrátky a srdce jsou čím dál více z kamene. Vidím to právě na té skupince turistů. Koukají na elektrárnu, místo aby obdivovali přírodu, ve které se právě nachází. Jak někdo může vnímat neživé věci a ty živé opomínat? Svět je naruby... Elektronika, technika, mechanika zvítězila v boji o lidský zájem nad přírodou a životem. Nejsme už mrtví, když žijeme pro neživé věci? Není společnost odsouzena k zániku právě svou racionalitou?
"Není!" odpovídám si záhy. Vždyť já jistě nejsem jediná výjimka. A vůbec, proč najednou toto vše vnímám? Je to jenom díky lásce. Jen ta probudila mé srdce. Mozek najednou ustoupil srdci a já jsem se stal šťastnějším člověkem. Láska byl lék, který by mi nepředepsal sebelepší doktor. Když jsem se na svět díval racionálně byl jsem smutný. Hlavou jsem nedocházel k pozitivním názorům. Racionalita je moc tvrdá na city. Pohled srdcem je mnohem krásnější, ale bojím se, že jakmile láska zmizí, zbude potom ještě hlubší skepse. Všechno má své mouchy a teď si vyberte...
Podívám se na dívku, která leží na mém rameni. "Díky, díky" šeptám v duchu a děkuji Bohu jen za to, že existuje. Ona mi totiž dala něco, co jsem myslel, že nikdy nezískám. Pozitivní pohled na svět. Kouknu se jí do očí a usměji se. Jediným pohledem je řečeno vše. Dojemně se na mě dívá a já vím, že mě chápe. Cítí totiž úplně to samé. Jsme nějakým záhadným způsobem propojeni.
Ještě naposledy pohlédnu na již odcházející skupinku turistů. Říkám si, že pokud ještě budou na světě lidé pro které není láska jen prázdné slovo, tak společnost k zániku odsouzená nebude. Ale jestli se z lásky stane jen fyzická přitažlivost anebo rozptýlení při každodenním shonu... to si raději nechci ani představit. To už nebude jen zánik společnosti, ale i zánik podstaty lidství. Po světě budou chodit lidé - stroje s kamennými srdci, kteří budou chladně a stále dokola dělat tu samou práci. To už nebude jen "svět naruby", to už nebude ani kámen na kameni.
Studený vítr mě najednou zchladí tělo i myšlenky. Pohledem se opět vpíjím do lesů a vychutnávám si své nalezené štěstí. Kéž by ho našli i ostatní. Moc bych si to přál.

Vložit komentář.

TOPlist