logoweb
Pavlův web

Muž, který mi ukázal cestu


Byl to zvláštní člověk už od prvního pohledu. Měl na sobě starý kabát, který vypadal, že toho má už hodně za sebou. Stejně tak vypadala i jeho tvář částečně skrytá pod hnědým kloboukem.
foto2
V obličeji měl vrásky, které mu vyryl do tváří sám svět. V každé té jednotlivé vrásce se skrýval úžasný lidský příběh. Celou tvář mu lemovaly bílé vlasy, které končily ve stejné délce jako jeho vousy.
Seděl na rozcestí v lese a poklidně pokuřoval z dýmky. Nad jeho hlavou se vznášel jemný obláček kouře. Ničím nerušen seděl na lesním mechu. Z jeho pohledu bylo patrné, že nad něčím rozjímá. Chvíli jsem stál a bez hnutí ho pozoroval. Z toho muže vyzařovala síla a životní moudrost.
Byl jsem plný zvědavosti, když jsem ho oslovil: "Dobrý den. Promiňte dostanu se touto cestou do Živné?" Muž obrátil zrak na mne a já najednou hleděl do jeho temných modrých očí. Celé kouzlo jeho osobnosti bylo najednou upřeno na mě. Čas jako by se zastavil v té chvíli, kdy jsme se propojili pohledy.
Jeho oči na mne začaly působit uklidňujícím dojmem. Viděl jsem v nich totiž všechny radosti a strasti života, kterými prošel. Zahlédl jsem také lásku, nenávist a zklamání. Zjevně velice dobře poznal všechny emoce, jimiž nás život znenadání obdaří. Jak jsem tak hleděl do starcových očí, spadla ze mne všechna tíha. Cítil jsem se lehký a bezstarostný. Ty oči mě říkaly, že není nic, čeho bych se měl bát.
Najednou se starý muž mírně pousmál a já zahlédl jak se mu po líci kutálí malá slza. Srdce se mi z toho sevřelo a já začal také brečet. Štěstím z toho, co se mi ten člověk snažil sdělit pouhým pohledem. V té chvíli jsem s jistotou věděl, že jsem se za svůj celý život stal dobrým člověkem. Udělal jsem v něm mnoho chyb a vykonal mnoho hříchů. Ve starcově pohledu jsem však nalézal odpuštění, a to mi dodávalo obrovskou radost. Přehrada mého srdce se najednou protrhla a začal z ní tryskat ohromný proud pocitů. Padl jsem na kolena a s hlavou v dlaních jsem brečel. Nikdy v životě jsem takovou úlevu necítil. Všechen žal, který mne provázel kam jsem se pohnul, byl najednou pryč. Bylo to přímo osvobozující.
foto1
Po chvíli jsem si otřel obličej a opět pohlédl na sedícího muže s dýmkou. Stále mne upřeně sledoval, ale jeho pohled se změnil. Tvářil se vyzývavě. Plný síly jsem se zvednul, dodal si odvahy a znovu se ho otázal: "Jak se prosím vás dostanu do Živné?" Muž rukou ukázal směr a promluvil zvučným melodickým hlasem: "Tudy. Ale dávejte si pozor, je to hodně vysoko."
Kývnul jsem hlavou na pozdrav a vydal jsem se směrem, jaký mě poradil ten záhadný stařec. Odcházel jsem s čistou hlavou a klidným srdcem. Byl jsem sám se sebou smířený. Pokračoval jsem dál ve své cestě.

7.dubna 1993 byl v lese u vesnice Živná nalezen mrtvý muž. Ležel přímo na rozcestí tří turistických cest. Příčina úmrtí byla stanovena jako srdeční selhání. Podle řeči místních měl ve tváři jakési uspokojení a v jeho mrtvých očích se zračil mír.

Vložit komentář.

TOPlist