logoweb
Pavlův web

Lidské mimikry

Petr procházel mezi regály plnými zboží. Dával do košíků jogurty, když mu náhle jeden z nich vyklouzl z ruky a spadl na podlahu supermarketu. Obal jogurtu se roztrhl a jeho obsah se vylil na zem.
"Do háje, tady ty regály jsou úplně na hovno!" začal nasupeně sám pro sebe mluvit. Ani se nenamáhal se starat o úklid sebral košík a vydal se směrem k pokladnám. Náhle ho zastavil postarší člověk.
Přísným pohledem se ho optal: "Počkejte, to si to po sobě ani neuklidíte?". Petr po něm šlehl vražedný pohled. "To snad práce personálu ne? Mají tu špatně vyrovnané zboží, takže já jim to rozhodně uklízet nebudu. A vůbec, co je vám do toho? Starejte se o svý." S tímto odešel od překvapeného starce směrem k pokladnám.
foto1
Pokladní vše spočítala a ukázala mu na částku určenou k úhradě. Petr vytáhl pětisetkorunovou bankovku. "Nemáte prosím vás ty dvě padesát?" otázala se pokladní. "Ne nemám!" hrubým hlasem ji odbyl Petr. "To vám dělá problém mi to vrátit v drobných?"
Za pár minut Petr seděl ve svém autě a chystal se odjet domů. Tyto plány však odložil, když mu zazvonil v kapse mobil.
"Prosím... ano ahoj... no byl jsem nakoupit a už jedu domů. Jak jsi se měla?.... To je skvělý gratuluji. Musíme to rozhodně oslavit. Co by jsi říkala dnes večer na večeři? ... Já jsem věděl, že budeš ráda... taky jsem se na tebe těšil... určitě... ahoj, uvidíme se za chvíli."
Petr s úsměvem nastartoval motor a rozjel se domů. Rozhovor s osobou, kterou dobře znal, mu zjevně velice pozvedl náladu.


Člověk je přírodou obdařen mnoha vlastnostmi potřebnými pro život. Některé jsou mu v moderní době potřebné více a některé méně. Jedna z vlastností, která je modernímu člověku velice blízká jsou mimikry.
Pokud někoho dobře neznáme, nejsme schopni prohlédnout, zda se bavíme opravdu s ním, nebo jen s jednou z jeho tváří. Pod nasazenou maskou dokážeme skrýt své vlastní já. Své pocity, touhy, slabiny nebo problémy. Nasazená maska je ochrana před vnějším světem. Vnější svět je totiž příliš tvrdý a pokud by prohlédl přes naši masku, zaútočil by plnou silou do našich slabin. Po této zkušenosti bychom se změnili a nikdo z nás by nebyl schopen říci do jaké podoby. Sami sobě totiž velice málo rozumíme. Lidská mysl je největší rébus, jakým jsme byli obdařeni. Snažit se ji pochopit je skoro boj s větrnými mlýny.
Nasazená maska nám nabízí úkryt své vlastní osobnosti, kterou si velmi chráníme a jakou si chceme zachovat v podobě, na kterou jsme si zvykli. Je velice časné, že nás i blízký člověk dokáže překvapit. Najednou totiž vidíme část jeho osobnosti, která byla doposud našim očím skrytá.
Základní otázka ve všech vztazích je ta, jestli náš protějšek něco předstírá nebo je to skutečně on. Jestli se projevuje skutečně jeho reálná povaha nebo mu vidíme skrz masku jen část jeho povahy.
Někteří lidé, aby vůbec zaujali své protějšky musí vystupovat pod maskou. Jenomže jak postupem času tu masku ztrácí a začíná se objevovat pravé jádro člověka, můžou být přátelé zklamáni.
Lépe čitelní jsou v těchto záležitostech introverti. Jakmile se dostanou do společnosti lidí, kde si nejsou sami sebou úplně jistí, stáhnou se spíše do sebe a analyzují okolí. Jak postupně svou masku odkrývají stávají se přístupnější rozhovoru a nakonec se dokáží bavit o nejosobnějších věcech. Maska je odkryta úplně.
foto2
Extroverti jsou v mimikrách mnohem složitější. Jejich maska se projevuje přímo v hovoru. Nedělá jim problém svou "jinou tvář" prezentovat na veřejnosti. O to těžší je takovéto lidi odhadnout, jací skutečně jsou. Ani když konečně svůj převlek odhodí, jejich okolí nedokáže odhadnout jestli je tomu skutečně tak.
Dnešní doba zdá se mimikrám velice holduje. Člověk na veřejnosti předstírá úspěch, aby se mohl stát v budoucnu úspěšný. Člověk si nasazuje masku tvrdosti, masku neústupnosti nebo naopak podlézavosti. A to jen proto, aby se ve světě prosadil a zároveň si uchoval svou původní osobnost. Dá se říci, že je to taková moderní malá schizofrenie.
Říká se, že doba si žádá lidi silné, inteligentní, ambiciózní a schopné kompromisu. Jenomže všichni lidé nemůžou být takoví a většinou ani takoví být nechtějí. Na druhé straně, pokud se takovým stanu budu mít větší pravděpodobnost na vyplnění mých cílů. Existuje jediné řešení a to nasadit si masku.
Lidé si rádi představují, čím by se chtěli stát nebo kým by chtěli být. Veškeré tyto touhy jim vyplní předstírání. Ale je to jen polovičaté řešení. Neměli bychom pod touto maskou předstírání setrvávat trvale, protože se to nakonec může obrátit proti nám.

Často jsme právě tím člověkem, na něhož si hrajeme (Robert Fulghum).

Spisovatele Roberta Fulghuma bych doplnil. Pokud setrváváme v trvalém předstírání někoho, kým sami nejsme, může se stát, že se jím opravdu staneme. Až poté jsme člověkem, na kterého jsme si hráli. Stáváme se maskou jakou jsme nosili.
Sejmutí masky člověka je jeden z nejúžasnějších zážitků. S tímto "rituálem" se rodí pravé lidské vztahy. Potom již partnery a přátele většinou nerozhodí objevy horších stránek jejich povahy. Je to právě proto, že známe jejich pravé jádro a můžeme tedy posoudit s kým máme tu čest.

Vložit komentář.

TOPlist