logoweb
Pavlův web


Podvojné myšlení

Dnes jsem přečetl knihu 1984 od autora George Orwella. Hlavní hrdina, tohoto světoznámého románu, Winston Smith, žije v zemi, které vládne Velký bratr. Velký bratr je vůdčí osobnost Strany nastolující diktaturu. Pro udržení moci sleduje pomocí kamer veškeré obyvatelstvo. Dále přepisuje veškeré historické dokumenty podle jejich zájmů.
Pokud náhodou některý z občanů takovouto změnu v historii zachytí, použije podvojné myšlení (doublethink) a tuto myšlenku prostě vypudí z hlavy. Každý občan je totiž tvrdě přesvědčen, že Strana má vždycky pravdu.
foto1
Toto "zavírání očí před skutečností" mě velice zaujalo. Ze sdělovacích prostředků nebo i z běžného života se na nás hrne mnoho negativních informací. Mediálně významná témata jsou korupce, války, teroristické útoky, pedofilové, drogy, mafie nebo například vraždy. To jsou ale jen zprávy. V běžném životě se na naše hlavy hrne mnohem více problémů.
Otázka je, jak z toho ven, aby se člověk úplně nezbláznil? Mohli by se z nás totiž stát mrzouti nebo doživotní pesimisté sužovaní depresemi. Možností je tyto zprávy pustit z hlavy a nepouštět si je k tělu. Nevím ale, jestli je to nejlepší řešení, protože právě tohoto zneužívala Strana v knize 1984.
Na vše se dá dívat optimistickým nebo pesimistickým pohledem. Nikdo nemůže říct, který z nich je vlastně lepší. Optimista nevnímá negativa, pesimista pozitiva. Optimista je šťastný, ale mírně řečeno blbý, protože nechce slyšet nic o problémech. Pesimista naopak problémy vnímá, ale až moc si na nich zakládá a tím žije v ustavičné úzkosti.
Na krajině můžeme obdivovat její krásu. Můžeme také nadávat na silnice nebo sloupy el. vedení, protože krajinu narušují. Církev můžeme obdivovat, protože dává lidem víru. Můžeme také nadávat na její historii, propletenou desátky, inkvizitory nebo odpustky.
Pokud nevnímáme problémy jsme šťastni. Ale pokud to praktikujeme stále, stáváme se apatičtí a žijeme vlastně s klapkami na očích. Uniká nám totiž důležitá negativní stránka světa.
Proto chápu, proč jsou lidé vůbec náladoví. Náš stvořitel si to velice dobře vymyslel, protože takto můžeme vnímat svět mnoha pohledy, prostřednictvím našich nálad.
foto2
Naštvaný, veselý, šťastný a smutný člověk. Všichni tito lidé se dívají na svět jinýma očima. Pokud jde ve skutečnosti o jednoho člověka, je to úžasná věc. Díky naší malé schizofrenii si prohlubujeme poznání.
Ještě se vrátím k médiím. Já osobně zprávy o různých vrazích či pedofilech vždy pouštím z hlavy. Sám jsem nikdy žádnou vraždu ani pedofila neviděl, tak tomu ani nepřidávám na důležitosti a vůbec vlastně o ničem nechci vědět. Na svět se chci sám dívat možná naivním pohledem.
Bohužel v poslední době se mi přihodila událost, která mé konání trošku rozhodila. V Třebíči byl před pár dny zabit muž. Byl to podnikatel, který seděl v hospodě. Přišel za ním kamarád a pohádali se. Kamarád za chvíli přišel s brokovnicí a muže střelil do hlavy.
Když jsem slyšel tuto zprávu moc mě nepotěšila, ale radši jsem nad tím moc nepřemýšlel. Zůstal jsem u své představy, že všichni lidé jsou ve své podstatě dobří.
Další den mě navštívil kamarád a přišla řeč i na tuto zprávu. Ukázalo se, že dotyčného muže znal a prý s ním pár dní před jeho smrtí mluvil. Byl z toho docela skleslý a do smíchu mu moc nebylo.
Uvědomil jsem si, že to moje přehlížení špatných zpráv není zas tak docela zdravé. Pokud si budu dlouhodobě tvořit před sebou obraz krásného nezkaženého světa, tak mě jednou ten krásný nezkažený svět může silně udeřit mezi oči.
Díky Orwellově knize a jeho popisu podvojného myšlení (doublethinku) jsem dokázal popsat co se honí v hlavě mě. Asi jsem se úplně odchýlil od významu jeho díla, ale myslím si, že to není zase tak podstatné. Na knihu 1984 však rozhodně nezapomenu.

Vložit komentář.

TOPlist