logoweb
Pavlův web


Muzikál Tajemství

Před nedávnou dobou jsem byl v Praze shlédnout muzikál Tajemství, jehož autorem je Daniel Landa. Je to docela zvláštní autor, pokud přihlédneme k jeho dřívější tvorbě. Tedy i přesto, že jsem o jeho muzikálu četl mnoho pochvalných článků, jsem pociťoval mírné obavy.
Obavy se mírně rozplynuly už v divadle Kalich, kdy jsem s mírným uspokojením zjistil, že jediná holá hlava v divadle, je hlava mého spolužáka.
Představení začalo scénou v nemocnici. Okamžitě mě zaujaly kulisy. Byly vytvořeny na principu otáčení stěny, kdy na každé straně byl jiný obraz. Takto se mohly rychle střídat dějové scény.
foto1
Skutečně to bylo potřeba. Příběh Tajemství se totiž odehrával ve dvou dějových rovinách. V první byl příběh doktorky Elišky (hrála Míša Kuklová), frustrované svým vlastním životem. Ta odjíždí ke kamarádce na chatu a v tu chvíli se dostává do jiné reality. Začíná se také odehrávat druhý příběh, legenda o Janovi a Anežce.
Tato legenda se odehrává v 10století a vypráví o veliké lásce, která nakonec nebyla naplněna. Jan i Anežka byli totiž nakonec zavražděni Janovým bratrem, který nedokázal přenést přes srdce bratrův přechod na jinou víru.
Tento příběh prožívá i mladá doktorka Eliška. Zkoumá svět, do kterého se tak záhadně dostala. Do toho mívá jakési sny o Anežce a Janovi. Postupně rozplétá nitky příběhu legendy a dostává se k objevení tajemství jejich osudu. Na úplný závěr zjišťuje, že tajemství je úplně jiné. Sleduje sama sebe jak leží v nemocničním sále. Cestou na chatu ke kamarádce totiž měla autonehodu. Uvědomí si, že příběh, který prožívala, byl ve skutečnosti jen v její hlavě, když byla v kómatu.
Celá hra je plná symbolů, které si divák musí vyložit po svém. Nejvýraznější symbol byl "slunce, mraky a duha". Slunce jakožto život. Mraky jako překážky, co zakrývají slunce. A duha jako něco krásného, co však nemůže být bez slunce.
Pro mne bylo slunce, jako lidská duše. Takové slunce, které si nese v sobě každý z nás. Však v průběhu našeho života se potkáváme s různými překážkami a zlými situacemi. To jsou mračna, které brání krásnému svitu našeho vnitřního slunce. Celý život bychom se měli snažit, aby naše vnitřní světlo nezůstalo navždy zastíněno mračny. Odměnou nám za to může být duha, která symbolizuje mnoho radostí života.
foto2
Nikdy bychom však neměli žít jen z těch radostí (duhy), ale měli bychom poznávat hlavně sami sebe (slunce). Protože bez slunce nemůže být duhy. To je dle mého hlavní poselství Tajemství.

Poznej sebe a tak se dotkneš nebe...


Stejně symbolický je i konec celého muzikálu, takže závěrů bylo asi tolik, jako diváků v sále. Celá hra byla velmi filozoficky naladěna. Dějem se prolínaly úvahy o smyslu života a smrti.

Co se skrývá za tou tmou... možná nic a možná víc.


Po skončení představení myslím měl každý návštěvník o čem přemýšlet. Hlavní hodnotou muzikálu zde nebyly herecké výkony nebo hudba. I když, musím podotknout, byly skvělé. Hlavní hodnotou byla pouhá myšlenka. Daniel Landa doslova donutil každého k přemýšlení, což v dnešní době bezduchých televizních pořadů není málo.

V duši dřímá síla, princip veledíla,
tajná zpráva, o tom, kdo nám ji dává.
A my spíme, i když bdíme, tudíž ji neslyšíme.

Vložit komentář.

TOPlist