logoweb
Pavlův web - články


Jsme pány svého života?

Před nedávnem jsem shlédl hru Hrdý Budžes od spisovatelky Ireny Douskové. V hlavní roli byla nepřekonatelná Bára Herzánová. Její podání bylo tak fantastické, že jsem po většinu představení vnímal jenom její herecký projev. Smysl a pointa celé hry mě jaksi míjeli. O to více jsem však nad tím přemýšlel, jakmile hra skončila.
Hlavní postava Hrdého Budžese je Helenka Součková. Žije v sedmdesátých letech v době totality. Přemýšlí o tom, co říkají rodiče a co sama slyší, vždy si z toho vyvodí svůj dětský "naivní" závěr. Rodiče jsou proti komunistickému zřízení a Helenka si při čtení básně S. K. Neumanna Hrdý buď, vytvoří ve své fantazii vlastního imaginárního hrdinu. Statečného hrdého Budžese. Závěrem se dovtípí svého omylu a tak její vzor mizí.
bara bara2
Po představení jsem poslouchal tátovo vyprávění, když popisoval, jak v dětství nechápal, co mu to učitelé říkají a jak se tomu vlastně nemohl bránit. Já sám jsem se narodil těsně před revolucí a prakticky celá hra nebyla tak úplně určena mé generaci. Vůbec mi to však nevadilo a mé myšlení se poté možná trochu podobalo "naivnímu" Helenčinu. Nemohl jsem ovšem dospět k žádnému závěru, jako Helenka. Byly to pouze otázky.
Přemýšlel jsem nad tím, jak člověka ovlivní kde žije nebo koho potká. Jak je osud jednotlivce spjatý s davem. Jak jsou všechny události propletené. Mnoho starších upozorňuje v různých článcích nebo publikacích na skutečnost, že stále bojují s "dědictvím" z minulého režimu. Že je tato doba navždy poznamenala po psychické stránce.
Ale všechny naše skutky byly ovlivněny nějakou dřívější událostí nebo rozhodnutím. Už na základní škole se dovídáme události v životech světoznámých spisovatelů, abychom lépe pochopili jejich tvorbu. Byl by Franz Kafka tak známý, kdyby nebyl tak ovlivněn svým otcem? Napsal by Roger Waters slavnou píseň Another Brick in The Wall, kdyby ho neučili despotičtí učitelé? Otázku však můžeme položit i v jiné formě. Zabili by manželé Stodolovi tolik lidí, kdyby jejich dětství a jejich rozhodnutí byly jiné? Stejně se můžeme bavit o mladistvých delikventech. Byli bychom jiní, kdybychom vyrůstali v rodině, kde se vštěpují například nacistické ideály? Naše myšlení ovlivňují lidé, s kterými denně přijdeme do styku. Jsme ovlivněni také filmy, knihami, časopisy, publikacemi nebo tím co někde zaslechneme. Lidé si vytvářejí vlastní stránky na internetu, kde své názory předvedou světu. Třebas svým myšlením "nakazí" i někoho jiného. Kde je potom ta originalita a vlastní názor?
waters
Kdybyste něco udělali jinak, nebyli byste to vy. Byl by to někdo jiný, kdo se ohlíží zpět a pokládá jinou sadu otázek. Nynější rozhodnutí je podmíněno desítkami rozhodnutími staršími. Vysvětlením by bylo, že je všechno pevně nalinkované, že nejsou vlastní volby. Dali bychom se pak ale označit jako pány našeho života? Nepodobali bychom se spíše loutkám, kterým někdo tahá za provázky? Vždy jsem si myslel, že na osud věří jen ti, kteří nechtějí převzít zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Postupně zjišťuji, že to není tak úplně pravda.
Je jednoduché někoho označit za hlupáka nebo blbce na základě jeho charakteru. Je jednoduché někoho rovnou odsoudit. Je však mnohem těžší přemýšlet nad tím, proč je takový. Co asi mohl prožít, když se chová tak nezvykle? Malým dětem je už ve školce vštěpováno, aby si nedělali legraci z nějak postižených dětí. Je to v pořádku, prostě se tak narodili, nemůžou za to. Není podobný případ u jinak smýšlejících lidí nebo u lidí, kteří nám nejsou sympatičtí nebo názorově blízcí? Za to, že jsou takoví můžou opravdu oni, nebo spíše lidé kolem nich?
Jak už jsem zmínil v úvodu, nemohu dojít k žádnému závěru. Neurochirurg Vladimír Beneš v jednom z pořadů na plovárně prohlásil, že se nikdy o mozku nedozvíme všechno, protože mozek zkoumáme zase jen za pomoci mozku. Myslím, že něco podobného platí i pro hledání smyslu lidského života a lidského počínání. Nemůžeme nalézt smysl života, protože ho hledáme při životě vlastním.

Vložit komentář.

TOPlist