logoweb
Pavlův web - články


"Umělá" inteligence

ui
Nedávno jsem shlédl film A.I. - Umělá inteligence od režiséra Stevena Spielberga. Film ve mě zanechal hluboký dojem a donutil mě k zamyšlení nad roboty hlavně z filozofického hlediska. Chtěl bych zde o tomto tématu napsat úvahy, které mě napadly.
Sama definice umělé inteligence je problematická. Co můžeme považovat za projev inteligence a co můžeme považovat za umělé? Však při troše dobré vůle bychom ji mohli definovat takto: Umělá inteligence je věda o vytváření strojů nebo systémů, které budou při řešení určitého úkolu užívat takového postupu, který (kdyby ho dělal člověk) bychom považovali za projev inteligence.
S umělou inteligencí se dnes nejčastěji setkáváme v počítačových technologiích. Nám nejbližší budou nejspíše počítačové hry. Je vidět, že s postupným rozvojem herního průmyslu se rozvíjí ve hrách použitá umělá inteligence. Dalším odvětvím, kde se používá umělá inteligence je robotika. Hlavně toto odvětví s oblibou popisují autoři sci-fi. Není se však čemu divit, význam robotiky se v průběhu let stále zvyšuje.
Je zajímavostí, že slovo robot je českého původu. Karel Čapek ve svém dramatu R.U.R. varuje před zneužitím techniky, jež by mohla vést až k zániku lidstva samotného. Kniha končí vznikem dvou dokonalých robotů Primuse a Heleny. Oni dva jako Adam a Eva zakládají nové pokolení. Až dnes se ukazuje, jak byl Karel Čapek v jeho díle nadčasový. Poněvadž i dnes je úvaha o robotovi chytřejším než člověk, velice futuristická.
ja robot
Představa robota není nijak nová. Stačí vzpomenout na českého Golema. V dnešní době se vývoj k jeho realizaci posunul kupředu. Robotická vozítka si jezdí po planetách, kam člověk zatím nevkročil. Vznikají návrhy robotů vhodných do domácnosti k různým domácím pracem. V Massachusettském institutu technologie byl vyroben robot Kismet. Je to robot, který chodí a myslí, ale především projevuje lidské city. Směje se, pláče, vyžaduje pozornost, něhu i lásku a patřičně reaguje. Je to ale jen hlava o váze 5kg a jeho reakce vznikají podle programu. Má však schopnost si osvojovat nové znalosti, čímž se jeho reakce v průběhu času mění.
Představme si nyní, že by člověk opravdu stvořil inteligentní bytost. Lidská povaha by se jistě snažila tohoto "výrobku" využít. Na těchto nehumanoidních tvorech by se mohla zakládat ekonomika všech států světa. Lidé by nemuseli pracovat, těžili by z plodů práce svých robotů. Rčení bez práce nejsou koláče by přestalo platit. Bohužel historie potvrzuje toto rčení: "Člověk to není páčka, kterou si kdo chce mačká." Využívání inteligence jiných vedlo ve většině případech k revoluci. Pokud by byl robot obrazem člověka, dokázali bychom je udržet na uzdě?
Jakožto stvořitelé, bychom měli výhodu "upravit" myšlení robotů. Však i naše myšlení je "upraveno" pudy. Někdy, jako by nám něco říkalo co máme dělat. Takový vnitřní hlas. Teologové tvrdí, že nás tímto obdařil Stvořitel. Vědci tvrdí, že vše je dědictví po předcích. Vyrobením umělého člověka by se člověk pasoval do role Boha. Náhle by on byl stvořitel.
robot
On, člověk, který pátrá po svém vzniku a po svém vlastním smyslu žití. Ale náhle si vyrobí, něco na stejné úrovni. Není tato představa zvláštní?
Isaac Asimov ve své knize Já robot, přichází se svou teorií tří robotických zákonů.

1. Robot nesmí zranit člověka, a nebo mu dovolit aby se zranil.
2. Robot musí splnit příkazy dané člověkem, nemusí, jestli by byli v rozporu s 1. zákonem.
3. Robot musí zabezpečit svoji existenci až do chvíle konfliktu s 1. a nebo 2. zákonem.

Však Asimov poté ve svém příběhu vypráví, že toto řešení není tak snadné vyřešit. A inteligenci samotnou je těžké ovlivnit. Zajímavá je jeho myšlenka o robotovi, který by svými schopnostmi přesahoval člověka. Vžijme se do pozice tohoto robota. Má všechny smysly jako člověk, je z pevného materiálu, jeho energie pochází z termojaderných článků, je v provozu 24 hodin denně a skvěle ovládá na co sáhne. Naproti němu stojí bytost na pohled velice zranitelná, která
asimo
většinu své energie využívá k tomu, aby si udržela svou stabilní teplotu. Bytost, která svou energii získává jakýmsi štěpení velkého množství organické hmoty, periodicky upadá do jakéhosi bezvědomí a nemá schopnosti jako onen robot. Jak může tento robot věřit tomu, že byl vyroben lidmi? V povídce Asimova začne věřit v jakousi vyšší bytost. Zkrátka byl by z něj náboženský fanatik.
Význam robotů bude, podle mého, stoupat společně se stoupajícími vesmírnými lety. Na jiných planetách, je jednodušší vyslat rotu robotů než složitě budovat životní podmínky. Roboti by mohli osídlovat cizí planety, tvořit vlastní populaci, výměnou za např. těžbu hornin výhodných pro lidstvo. Taková forma obchodu, lidé by dodávali díly potřebné robotům a dostávali by prvky z různých planet obsazenými roboty. Pokud by roboti byli podobni lidem i po citové stránce a byli by lidmi využíváni, vedlo by to zaručeně k nespokojenosti a pozdější agresi. Proto jsem dal slovo umělé v nadpisu do uvozovek. Stroj s inteligencí stejnou nebo vyšší než člověk, totiž přestává být strojem, nebo hračkou člověka. Takto chytrý robot je již srovnatelný. Je však otázkou, zda je člověk do budoucna připraven na roli Stvořitele inteligentního druhu.

Vložit komentář.


TOPlist