logoweb
Pavlův web

Vlhkost - sanační řešení

Vlhkost má mnoho negativních účinků na obvodové stěny. Hlavně vznik trhlin, nebezpečí vzniku plísní a degradace omítek jsou hlavní důvody, proč stavebníci investují nemálo prostředků do jejího snížení v objektu. O základních řešeních vlhkosti pojednává právě tento článek.

Základními rozděleními jsou řešení přímá a nepřímá. Nepřímá řešení se týkají přilehlého okolí objektu. Nepřímo můžeme vlhkost snížit provedením drenáží nebo jiným způsobem zmenšit množství vody v přilehlé zemině. Tím klesne i množství vlhkosti vzlínající ze spodní stavby. Popřípadě snížením terénu přilehlého k objektu dosáhneme podobného účinku.
Přímá řešení se týkají už samotné stavby. Jsou to metody dodatečně vložené hydroizolace, provětrávací metody, metody injektážní a elektrofyzikální, speciální sanační omítky nebo různé postřiky a nátěry.
Metody dodatečně vložené hydroizolace se dají použít ve všech případech, s výjimkou více staticky narušené stavby. Hydroizolace se vkládá do stěny po jejím předchozím podříznutím. Jde o značný zásah do konstrukce, proto je vhodné jej předem konzultovat s odborníkem. Stěna se podřezává speciálními pilami nebo diamantovým lanem. Existují i speciální plechy, které se pomocí pneumatického kladiva dají doslova vrazit do spáry ve zdivu. Efekt na pokles vlhkosti je prokázaný. Problémem je však konstrukce pod dodatečně vloženou hydroizolací, pod kterou se vlhkost naopak zvýší. U základů tím dojde k poklesu únosnosti, s jakou je dobré do budoucna počítat.
U provětrávací metody se provede síť vzduchových kanálků popř. předstěna, jakou může proudit vzduch. Redukce vlhkosti závisí na cirkulaci vzduchu, jeho teplotě a nasycenosti vodní parou. Vzduchové odvětrávané mezery se mohou realizovat v exteriéru i v interiéru. Známý je i systém Knapen, což je síť vzduchových kanálků ve stěně. Nevýhodou je zásah do konstrukce a také možnost kondenzace vlhkosti vzduchu v kanálcích. Tato metoda není příliš efektivní u velké vlhkosti a vyšších koncentrací solí, jaké se mohou tvořit na povrchu sanované konstrukce.
Elektrofyzikální metody jsou už poněkud složitější. Vědci v minulosti dokázali, že při kapilárním vzlínání vlhkosti dochází k vzniku slabého elektrického náboje. Pokud se ve zdivu vytvoří uměle stejný náboj, dojde tím k jejich vzájemnému odpuzování. Elektrofyzikální metody je tedy určité vnesení kladného elektrického náboje do stěny (anoda) a záporného do terénu (katoda). Metoda není však účinná při koncentracích solí a ve stěně z materiálu s velkými póry, kde se příliš neprojevuje kapilární vzlínání.
Podobně, jako když vám doktor v nemocnici dá do žíly infuzi, funguje i infuzní sanační metoda. Místo jehel se však použijí vrtačky pro vyvrtání dostatku infuzních otvorů a místo dárcovské krve se použijí hydrofobizační a těsnící roztoky. Metoda není vhodná u stěn vystavených působení agresivních vod a u materiálů s malým množstvím pórů nebo pórů vyplněnými vodou, kde by nedošlo k dostatečnému prosáknutí zdiva.
Posledním důležitým materiálem jsou sanační omítky. Tyto speciální omítky mají nízký difúzní odpor, čímž zajišťují transport vlhkosti ven ze zdiva. Zároveň mají speciální vrstvu, kde krystalizují soli a tedy se nám nehromadí na povrchu. Tloušťka sanačních omítek stanovuje odborník podle naměřené vlhkosti.


Vložit komentář.

TOPlist