logoweb
Pavlův web

Filozofování nad šálkem kávy

Karel začal v té chvíli pociťovat nervozitu, když seděl a čekal v jedné kavárně v centru Prahy, otevřely se dveře a vstoupila dívka, kterou očekával. Štíhlá brunetka se sebevědomým výrazem ho pozdravila a sedla si ke stolku naproti němu. Jana Sedláčková. Neviděli se pět let. Za tu dobu každý ušel dlouhou cestu směrem k dospělosti, ale stále je spojoval společný zážitek z jejich období pozdní puberty. On býval zakřiknutý kluk s pověstí básníka. Ona byla bohyní, která se vyskytovala v erotických snech většiny jejich vrstevníků. Byla zároveň bohémkou a množstvím záletů a sexuálních experimentů si získala přídomek Venuše.
Jednoho večera jí dojmul kluk, který ji vyznal lásku tak romanticky, že to působilo až archaicky. Rozhodla se mu dát noc jeho života, což pro mladého Karla tehdy skutečně byla. Pro Janu to bylo lehké rozptýlení, však pro Karla to znamenalo získání sebevědomí, které tehdy opravdu potřeboval.
Nyní, po pěti letech, seděli opět proti sobě, mluvili spolu a popíjeli horkou černou tekutinu s vůní kávových zrn. Pět let života provedlo tvrdé změny na jejich stylu života. Karel pochopil, že se jako básník neuživí a proto z praktického hlediska studoval a pracoval v technickém oboru. Jana zase zanechala promiskuitního života a už rok chodila s klukem, do kterého byla zamilovaná. Čas jim příjemně plynul, jak se znovu vzájemně poznávali. Později se Jana zmínila, že nyní studuje dvě školy a nedávno vyhrála jednu prestižní uměleckou soutěž.
"Prosím tě můžu ti ještě tykat?", reagoval Karel se smíchem. "Ne, dělám si srandu. Že jseš dost inteligentní jsem poznal už před léty."
foto1
"Dík, to je pěkný slyšet. Ale osobně se moc nepřeceňuju. Protože stejně vždycky vidím na svý práci jenom chyby. Ondra, můj přítel, mě pořád říká, že jsem hrozně nespokojenej člověk. Občas totiž tu svoji nespokojenost aplikuju i na něj a to se mu moc nelíbí", usmála se Jana.
"Prosím tě, spokojení sami se sebou jsou jen nadutí sebestřední pseudointelektuálové. Podle mě hlavní známkou inteligence je to, že o sobě a své inteligenci stále pochybuješ. Ty jsi takto kritická jenom ke svý práci nebo tu nespokojenost aplikuješ i na sebe?"
"No hlavně na práci. Nespokojená jsem snad jen se svým zadkem, kterej by mohl vypadat líp, kvůli neustálýmu sezení u počítače. Ty jsi sám se sebou nespokojený, že se takhle ptáš?"
Karel se zasmál a reagoval: "Myslím, že si s tím dělat hlavu nemusíš. Tvoje pozadí stále dokáže poutat mužskou pozornost. Já jsem neustále nespokojený. Ale nejde o práci. Spíš o negativní názory, který sám o sobě mám. Nevím jestli bych ti to dokázal popsat dostatečně srozumitelně, je to docela komplikovaná věc."
"Tak to zkus, času máme dost", pobídla ho. "Jsi snad falešnej nebo podrazáckej? Nebo že by problémy sexuálního druhu?"
Karel se opět zasmál: "Ne, naštěstí nic takovýho. Prostě si představ, že všechno, co kdy v životě uděláš si ihned potom, co odezní radost z toho, kompletně znehodnotíš. Tím, že začneš pochybovat o tom, proč jsi to vůbec dělal. Dám příklad. V semestru se snažím dělat školu plus dvě práce a většinou nemám na nic čas kromě sportu. I když se mi pak ta práce povede a mám z ní radost, tak mě začnou mořit myšlenky o tom, že život není jenom o práci, ale že hlavně sociální vazby, tedy mezilidské vztahy, jsou to hlavní, co ti přináší štěstí."
"Myslím, že chápu. Pokračuj", pobídla ho.
"Tak nastoupí moje druhé období, kdy se moje pracovní a studijní výkony zkrátí na 60% a začíná období kdy se naopak zvyšuje množství alkoholu. Poznám spoustu nových lidí, navážu nová přátelství, nějaké krátkodobé známosti… prostě znáš to. Jenomže ty známosti se nikdy nepřehoupnou k něčemu vážnějšímu, protože s alkoholem to většinou nikdy nevyjde. Zbydou mi jenom ti přátelé, který jsem měl dřív a to je dobře. Jenomže mi začnou vrtat v hlavě ty pochybnosti, jak navázat vážný vztah bez alkoholu. A něco vážnýho vyžaduje zase čas. Jenomže mě už se kupí práce ve škole a z těch dvou brigád, protože jsem někde pořád kalil. Takže nad těma holkama, co jsem poznal, mávnu rukou a vrátím se zpět k práci. A já jsem zase sám, zpátky kde jsem byl předtím. Opět v prvním "pracovním" období. Tenhle stav se mi pravidelně periodicky opakuje, jako perpetum mobile. Právě mi kolikrát připadá, že to nikam nevede a to vede k té mé vnitřní nespokojenosti, protože vůbec netuším, jak z toho cyklu vylézt ven."
Jana se začala na Karla dívat trošku jinýma očima. "Perpetum mobile nemůže existovat, to je jen výplod tvého velmi živého mozku. Ti zkusím poradit, chceš? Měl by sis určit priority. První tvoje priorita bude dokončit školu. Pak přijde druhá, uspořádat si osobní život. Necháš si jen jednu práci a tím budeš mít čas pokračovat v socializačním procesu, ale s menším množstvím alkoholu. A jestli máš na někoho narazit, tak se to stane. Já s Ondrou jsme se taky potkali náhodou. Ale nějak nás to k sobě táhlo a všechno probíhalo tak přirozeně, že jsem se ani nenadála a už jsme byli pár."
foto2
"Dík, možná jsi uhodila hřebíček na hlavičku, zamyslím se nad tím. Já i když s pozorností opačného pohlaví nemám problém, tak se pořád snažím hledat někoho speciálního. Někoho, do koho bych se dokázal zbláznit a to samý udělat jemu. Holku, která by mě inspirovala tím, jaká je. Ale možná jsem jenom pořád velký idealista. Život a asi i láska nikdy není ideální, tak bych se tomu možná měl přizpůsobit."
"Nepřizpůsobuj. Já to chápu, prostě jsi jen nebyl zamilovanej", opáčila Jana.
"Můžu se zeptat, jaká je tvoje definice lásky? Jako člověka, který už má dlouhodobou vážnou známost."
"Definici? Asi rozhodně sebeobětování. Teda ne v negativním smyslu, protože to člověk dělá z lásky, nezištně. Napadlo mě to jako první, asi kvůli tomu, že jsem ve vztahu už dlouho. Asi v průběhu vztahu se ta definice mění. Ze začátku by to jistě byla jenom touha a vášeň. Z počátku taky všechno jinak voní. Jaká je tvoje?"
Karel se zarazil. "Hmm, měl bych definovat něco, co jsem tak úplně nepoznal, což může být zavádějící. Ale zkusím říct nějakou asociaci." Po chvíli, když se mu podařilo uspořádat myšlenky začal: "Pro mě opravdová láska hraničí s posedlostí. Veškeré naše cíle najednou začnou být irelevantní ve srovnání s náklonností oné osoby. Člověk je najednou schopen udělat cokoliv, aby vykouzlil na tváři toho druhého úsměv. Úsměv, který ho potom zahřívá u srdce a pro který má tendenci kupovat šperky, dárky a podobné blbiny. Láska je chvilkové pomatení smyslů, které ze začátku člověk prožívá tak intenzivně, že i když později ten rajský plyn odezní, tak v člověku ten původní cit pořád zůstane. Láska by měla člověka inspirovat a dávat mu křídla."
Jana mlčela.
Karel se nervózně zasmál: "Možná jsem se trošku moc rozbásnil, ale snad se mi podařilo vystihnout pointu."
Janě se na tváři mihnul stín smutku. "Bylo to moc pěkné. Asi tohle by měla být ta pravá láska. Zasloužíš si ji mnohem víc než já."
"Prosím tě, vždyť to, co jsem řekl, jsou jenom hezká slova. Dřív jsem psal básně, tak je to věc, kterou moc dobře umím. Nedokážu ty slova přivést do praxe. Ty dokážeš tu definici uskutečnit. Život nikdy není poezie, realita je vždycky méně pěkná."
"Víš já si nejsem totiž tak úplně jistá, jestli ji uskutečňuju. Ty jsi to popsal tak, jak by to asi mělo být. Něco podobného jsem měla říct já."
"A ty ho nemiluješ?"
"Ale jo miluju, ale máme teď dost neshod a nevím, jestli by to tak mělo být."
"Tak jestli ho miluješ, tak není co řešit ne?"
Tentokrát se usmála: "Já Kofolu nepiju Kájo."
Za chvíli zaplatili, rozloučili se a vyšli zpět do Pražských ulic. Karel se cítil dobře, podařilo se mu ujasnit si myšlenky, nad kterými už dlouho přemýšlel. Jana se naopak cítila mnohem hůře. Občas se lidský smutek předává jako danajský dar. Jednomu se uleví a druhému přitíží.


Vložit komentář.

TOPlist