logoweb
Pavlův web

Zděné konstrukce

Konstrukce, skládané z malých cihelných prvků, provázejí lidstvo odjakživa. V historii šlo o materiál, který měl téměř monopol. I když moderní doba, vědecké poznatky a technologický pokrok přinesly na trh mnoho jiných druhů materiálů a stavebních konstrukcí, jsou zděné konstrukce nadále nejpopulárnějším druhem materiálového řešení stavby.
Cihelný materiál se používá hlavně na stěnové systémy a to jako obvodové a vnitřní zdivo. Cihly lze využít i k provedení pilířů, k tomuto kroku se však přistupuje zřídka, poněvadž z moderního materiálu železobetonu, lze pilíř udělat rozměrově mnohem menší.
foto1
Zdivo se dělí na nosné a nenosné. Tyto kategorie by měl specifikovat sám výrobce. Zpravidla jde o to, že nosné konstrukce jsou nějakým způsobem zatíženy (např. na nosném zdivu je položen strop). Kdežto nenosné zdivo (příčky) slouží jen k rozdělení prostoru a pokud byste na toto zdivo umístili stropní konstrukci, asi by vám každý doporučil z prostoru stavby co nejrychleji utéct.
Zděné konstrukce jsou u nás zpravidla prováděny ze dvou nejpopulárnějších materiálů - cihelných tvárnic a pórobetonu. Velká část staveb je dnes realizována z cihelných tvárnic,a to speciálně izolačně upravených. Nejznámější jména výrobců těchto cihel jsou Porotherm a Heluz. Tito výrobci dnes nabízí i tzv. přesné tvárnice, které se spojují jen speciální pěnou. Prakticky nulovými spárami se dosáhne dobrých tepelně-technických parametrů zdiva (viz. článek Zdivo a teplo). Normální tvárnice se zdí na tepelně-izolační maltu. Tvárnice mají modulové rozměry (125mm a 250mm), proto je vhodné rozměry stavby navrhovat v násobcích těchto modulů, aby se jednotlivé tvárnice nemusely řezat. Tím by se efektivita výstavby výrazně snížila a také prodražila.
Hlavním konkurentem cihelných tvárnic v České republice je pórobeton, který je na trhu zastoupen firmou Ytong. Tento materiál prožívá momentálně nárůst popularity. Vyrábí se v betonárnách a princip výroby je obdobný jako u běžného betonu,pouze výrobci musí dbát na přidání pórotvorných přísad, které vytvoří v pórobetonové tvárnici desetitisíce malých pórů. Tvárnice se zdí na velmi tenkou vrstvu malty. Jejich výhodou je, že se dají poměrně jednoduše řezat ruční pilou. Přesto je lepší navrhovat rozměry objektu v modulu tak, aby zařezávání tvárnic zbytečně nezdržovalo práci. Problémem pórobetonu je poměrně vysoká nasákavost, proto není vhodné volit tento materiál, pokud nemáte řádně vyřešenou spodní hydroizolaci stavby.
foto2
V katalozích různých firem, nabízejících materiály pro zděné konstrukce, můžete najít hodnoty pevnosti zdiva a pevnosti tvárnic. Obě čísla jsou v Mpa, tedy v jednotkách napětí. Pevnost zdiva je však několikanásobně menší. Proč tomu tak je? Pevnost jednotlivých tvárnic se zkouší na speciálních lisech, které měří, při jakém napětí se prvek poruší. Kdežto pevnost zdiva se stanovuje výpočtem a vyjadřuje, jaké napětí dokáže přenést stěna jako celek, tedy ne jenom jedna tvárnice. Pokud jste se někdy opřeli o pružnou hůlku, jistě se vám pod tíhou vašeho těla vyboulila (vybočila) do strany. Tento jev se odborně nazývá vzpěr a vyskytuje se u štíhlých vysokých stavebních prvků, do kterých patří i stěny. Obecně lze říci, čím vyšší je stěna, tím menší má pevnost a tím i méně unese. Také materiály, které jsou koncipovány v rámci tepelně – technického hlediska (např. Porotherm Si nebo Ytong Lambda), nejsou příliš únosné a nelze je použít u vyšších několikapatrových budov.
I když jsou zděné konstrukce oproti jiným systémům relativně pracné, stále se jedná o tradiční materiál a výrobci tím mají zajištěnou skoro konstantní poptávku a popularitu. Asi nám do budoucna tedy příliš nehrozí, že přestaneme u stavenišť vídat palety s tvárnicemi.


Vložit komentář.

TOPlist