Pavlův web
Greenfields versus brownfields
Pojmy greenfields a brownfields se ve slovníku lidí zapojených ve stavebnictví začaly vyskytovat teprve před pár lety. S šířením ekologického myšlení se u nás začaly šířit i tyto pojmy, když se začalo řešit, jak renovovat staré a nepoužívané fabriky, haly nebo zemědělské stavby. A že se nejedná jenom o lokální problémy měst dokazují čísla. V České republice totiž brownfields zabírají plochu čtyřicet tisíc hektarů, což je půl procenta celé naší rozlohy. Na své řešení čeká přibližně deset tisíc brownfields.
Abychom ještě zmíněné pojmy definovali. Greenfields je stavba na zelené louce, tedy na pozemku, který je kromě infrastruktury nebo technických zařízení, výstavbou nedotčený. V českém stavitelství je stále běžná výstavba na volných pozemcích. Stalo se například trendem stavět na okrajích měst průmyslové zóny. Plocha zastavěná průmyslovými nemovitostmi je v ČR 27milionu m2. Za letošní první pololetí se zvětšila o dalších 450 000 m2.
Pro investora je to varianta jednodušší a levnější, protože po provedení případných terénních úprav může začít stavět. Stavěním na greenfields se ale prakticky jedná o zabírání orné půdy a tím dochází i k teoretickému zmenšování možností zemědělské produkce. V Česku dochází denně k záběru patnácti hektarů půdy. Z hlediska ekologického také nejsou greenfields příliš vhodné, pokud existují jiné možnosti pozemků. Ke slovu přicházejí brownfields.
V chaotických devadesátých letech došlo k bankrotům mnoha podniků, které po sobě zanechaly chátrající průmyslové objekty. Budovy, které se staly rájem squaterů, leží často v lokalitách měst, kde vytváří vřed na jeho celkovém vzhledu. Rozhodnout se pro brownfields ale často přináší pro investora mnohá úskalí. Musí provést demolici stávajících objektů, uskutečnit revitalizaci pozemku s odstraněním ekologických následků průmyslové výroby a až teprve je schopen postavit objekt. To je příliš mnoho výdajů, než aby se někdo dobrovolně rozhodnul pro brownfield.
Přesto se brownfields za poslední roky dostaly do popředí zájmu developerů díky subvencím ze strany státu a hlavně dotacím Evropské Unie. Díky nim se revitalizace brownfields množí jako houby po dešti. Zvláště ve velkých městech podnikatelé poznali velké možnosti těchto, již v minulosti využitých, pozemků. Pražské čtvrtě Smíchov nebo Karlín bývaly dříve plné opuštěných výroben. Když byly srovnány se zemí vyrostly tu obchodní, realitní a administrativní objekty. Části měst znovu ožily a třeba na Smíchově cena bytů vyskočila do astronomických výšin. Praha ale pokračuje dále. Na spadnutí je projekt revitalizace přístavu v Holešovicích a jeho proměna v jednu z nejluxusnějších residencí v Praze. V Brně brownfields zabírají plochu deseti brněnských výstavišť. Nejznámějším brněnským řešením brownfield je oprava bývalé továrny Vaňkovka a její přeměna na centrum obchodu.
Nemalou popularitu také získaly i tzv. lofty. Jedná se o zvláštní druh bytů umístěných v rekonstruovaných továrnách. Byt tvoří velký otevřený prostor, který se v běžných obydlích jen tak nevidí a který se zároveň stal poptávaným luxusním bydlením (viz. článek zde). Lofty s industriální atmosférou jsou vlastně vedlejším produktem brownfields. Také jsou ukázkou cesty jakou můžeme přistupovat k našemu chátrajícímu průmyslovému dědictví.
