logoweb
Pavlův web

Nejlepší nejmenší země na světě

Na letišti v Edinburghu vítá návštěvníky nápis: "Skotsko - nejlepší nejmenší země na světě." Tento nápis říká mnoho o severní části Spojeného království. Je to země superlativů, jakými místní usedlíci na adresu své země vůbec nešetří. Znak skotské vlajky (dva úhlopříčně zkřížené bílé pruhy na modrém podkladě) je vidět skoro všude a nacionalismus je tu běžný stejně jako krávy ležící v trávě. Je tomu již pár století, kdy skotsko vedlo s Anglií války o svou nezávislost. Skotský nacionalismus však s časem nevybledl a i když jsou vzájemné vztahy mezi Anglií a Skotskem více než dobré, v posledních skotských volbách vyhrála strana, která má ve svém volebním programu "snahu o odtržení se od Velké Británie". Tedy každý kdo má v úmyslu tuto zem navštívit a zároveň nechce vzbudit empatie místních obyvatel by měl mít na paměti, že Skot není Brit.
foto1
Země o rozloze rovnající se České republice se poslední dobou výrazně dostala do podvědomí studentstva díky velké nabídce letních brigád. Není také divu, libra si stále drží ve světě svou cenu a pracovní pobyt není nijak komplikovaný pro členy EU. Mírným problémem je skotský přízvuk a dost slovíček, které jsou ryze skotské a s britskou angličtinou nemají vůbec nic společného. Některá nářečí jsou dokonce nesrozumitelná i samotným Britům. Jako příklad rozdílnosti mohu uvést slovíčko "burn". Překlad z britské angličtiny je hořet, ale ve skotské angličtině "burn" znamená potok. Jestli existují lidé, kteří si chtějí snížit sebevědomí v cizím jazyce, pak vřele doporučuji: popovídejte si se starým skotským farmářem.
Nejčastější prací ve Skotsku je sbírání ovoce, ale druhů brigád je tu podstatně více, i když jsou převážně všechny zaměřeny na zemědělství, jakožto odvětví, které je po celé zemi silně rozvinuto. Já jsem byl jedním ze stovek studentů, kterým Skotsko poskytlo svůj prázdninový azyl. Sedm týdnů jsem společně s dalšími brigádníky z Česka strávil na polích, kde jsme ručně vytrhávali planý oves. Jakmile práce skončila, vypůjčili jsme si auto a vyrazili si vydělané peníze trošku užít. Náš první bod na mapě po sedmitýdenní robotě byl jasný. Destilerie Glenfiddich u města Dufftown , kde se pálí gurmány velmi vyhlášená whisky.
Tento malebný komplex uprostřed lesů je místem, kde se ročně otevřou stovky sudů jenom pro návštěvníky. Po celém okolí vzduch nasládle voní a jenom jeho dýchání člověka vábí k pití. Alkohol prostě tvoří duch tohoto turisticky velice oblíbeného místa. Zajímavá pro mne byla návštěva skladišť sudů. V těchto prostorách byla zakázaná jakákoliv manipulace s ohněm a dokonce i focení. Údajně proto, že vzduch byl až příliš nasycen výpary z alkoholu. Běžná whisky v sudu má totiž cca 70-80% alkoholu a po otevření se teprve ředí a lahvuje. Další překvapení pro mne bylo, že chuť whisky netvoří jen ječmen. Whisky po letech v sudu získá i esenci čerstvého dřeva, ze kterého byl sud vyroben. Po otevření sudu se proto nemůže naplnit znovu a místem zániku starých sudů se stává spalovna. Cena jedné lahve dvanáctileté whisky je 900Kč a s přibývajícími lety skladování cena úměrně narůstá.
foto2
Druhý den cesty jsme ještě s mírnou kocovinou z ochutnávek minulého dne a noci dorazili k jezeru Loch Ness. Okolí nejslavnějšího skotského místa bylo v obložení turistů. Osobně se nedivím slavné Nessie, že o sobě desítky let nedává vědět. Taky kdo by měl zájem vylézt z pohodlných hlubin jezera (se svými 230m je Loch Ness nejhlubším skotským jezerem), když se na březích nachází houfy zážitků-chtivých turistů. Většina Skotů kroutí hlavou nad popularitou tohoto místa. Každý Skot vám řekne, že jsou v jejich zemi mnohem krásnější místa, které stojí za to navštívit. Paradoxně tajemně mysteriózní atmosféra tvořená stovkami příběhů láká ročně tisíce turistů a celý region se tomu samozřejmě přizpůsobil. Žádné místo ve Skotsku není připraveno na turisty (a hlavně na jejich peníze) tak dokonale jako zde.
Není ovšem překvapením, že v prospektech o Loch Ness se nedočtete o "midges". Toto anglické slůvko skrývá bolest, utrpení, bezmoc a je spojené se skotskými jezery. Ptáte se o čem to vlastně mluvím? Midges jsou zákeřné mušky velké ani ne milimetr, které nemají nic jiného na práci, než v hejnech útočit na bezbranné cestovatele. Kousnutí od jedné takové mušky překvapivě bolí a po minutovém náletu hejna midges dokážete na svém těle napočítat dvě desítky pupínků. Bojovat s nimi se dá jedině útěkem, protože žádné repelenty proti tomuto krvežíznivému hmyzu nefungují.
Dalším zářezem na mapě pro nás bylo město Fort William, v jehož okolí se mocně zvedá do oblak nejvyšší hora Velké Británie Ben Nevis. Obrovský masiv z vyvřelé žuly dosahuje výšky 1344m a až na vrchol se táhne zrekonstruovaná koňská stezka, která zpřístupňuje vrchol i nepříliš zdatným jedincům. I přesto se jedná o výstup náročný a s rychle měnícím se počasím, které je mimochodem typické pro celé Skotsko, se může stát i nebezpečným. V některých dnech Ben Nevis však návštěvníkům ukáže svou přívětivější tvář a nechá své svahy osvítit paprsky slunce. Z těch lze potom, přes vrcholky
foto3
sousedních hor, vidět velkou část dech-beroucí skotské vysočiny. A komu se podařilo při dobrém počasí se dostat až na vrchol, mohl se pokochat pohledem do dálky až 190km. Naše expedice se na vrchol bohužel nedostala. Částečně to bylo způsobeno špatným počasím na vrcholu, ale hlavním důvodem byla silná trudomyslnost v týmu, kterou způsobil postarší pán s turistickými holemi. Tento "ďábelský děda", jak byl po incidentu pojmenován, totiž v šíleném tempu předběhl naši skupinu, prokládaje svůj čin několika provokativními vtípky. Sportovní sebevědomí členů skupiny bylo totálně zdevastováno a vrcholové družstvo se vrátilo zpět do základního tábora.
Po dnu stráveném v drsných horských podmínkách jsme se rozhodli, že si zasloužíme trošku luxusu. Směr cesty jsme proto obrátili ke skotské metropoli Glasgow, které bylo založené v roce 1175 od té doby vyrostlo v třetí největší město Spojeného království a největší město Skotska. Počet obyvatel ve městě přesahuje číslo 688 tisíc a v aglomeraci Glasgow žije 1 749 154 obyvatel. I když je Glasgow největším a nejznámějším skotským městem, nejedná se o hlavní město, jak se dost lidí mylně domnívá.
Už cesta do Glasgow vám dává najevo, že se blížíte k místu, kde je tvořena většina skotské ekonomiky v průmyslu a finančnictví. Při pohledu na úroveň místní infrastruktury jsme tiše záviděli. Středem města jsme projeli po osmiproudé silnici (čtyři pruhy jeden směr) a málokdy jsme se někde zastavili na semaforech, protože místo křižovatek byly všude kruhové objezdy, které výrazně urychlovaly provoz. Vyspělá infrastruktura napovídá o rázu celého města, které sice na první pohled funguje jako dobře naolejovaný stroj, ale město jako celek není svými památkami příliš atraktivní pro cestovatele. Glasgow má blíž ke kapitalismu moderní doby a historii zde můžete vidět spíše prostřednictvím mnoha muzeí a galerií, než přímo na budovách v ulicích, což zvláště pro nás Čechy zhýčkané magickou Prahou je velké mínus. Jedinou výjimkou je nejstarší gotická katedrála sv. Munga. Tato stavba rozhodně stojí za shlédnutí, bohužel v interiéru katedrály jsme pocítili lehké zklamání, když místo obvyklé klenby jsme se dívali pouze na dřevěné trámy.
foto4
I přesto nám poutníkům Glasgow poskytlo odpočinek po těžkém neúspěšném výstupu na Ben Nevis. Po návštěvě moderního města jsme zatoužili vidět něco jiného. Místo, kde je všudypřítomně vidět a cítit duch místa. Člověk se zde dozví něco o věcech dávno minulých. Prst na mapě proto skoro okamžitě padnul na nedaleké maloměsto Stirling. Místo s pouhými čtyřiceti tisíci obyvateli, bylo v minulosti hlavním městem a srdcem Skotska a nyní je známo pro své historicko-turistické atrakce. Dominantou města je Stirlingský hrad, dodnes budící respekt a vypadající jako velký ochránce malého města. Velkým překvapením pro nás bylo, když jsme v uličkách města nalezli pravou českou hospodu s nápisem: "Pivo - aneb kde se pivo pije, tam se dobře žije". Česká kultura se zkrátka neztratí ani v zemi zapřísáhlých pijanů whisky.
Již zmíněný duch místa Stirlingu je spojený se jménem skotského válečníka Williama Wallace, který bojoval jednu z hlavních válek o svobodu a nezávislost s Anglií. Dne 11. září roku 1297 tu proběhla bitva o Stirlingský most. Početně slabší Wallaceova armáda zde takticky zaútočila na Anglickou armádu při výstupu z mostu a pak jej takticky strhla. Těžké brnění anglických rytířů a zákony Isaaca Newtona zde udělaly své a velká část Angličanů se utopila. S takovou minulostí města není náhodou, že poblíž vyrostla krásná vyhlídková věž věnovaná památce skotského hrdiny. Uvnitř je umístěno Wallaceovo muzeum a vystaven je tu i jeho meč, který je dlouhý jako jeden dospělý muž.
Ještě okouzleni minulostí Stirlingu jsme dorazili na poslední místo naší cesty. Do hlavního města Skotska, Edinburghu. Den naší návštěvy jsme si nemohli načasovat lépe, protože právě ten den začínal velice populární mezinárodní festival. Jedná se o oslavu umění a stovky umělců na různých místech Edinburghu zde mají možnost ukázat co umí. Město bylo plné všelijakých muzikantů, zpěváků, komediantů nebo kejklířů, kteří přitahovali pozornost davů a pro nás turisty tvořili nezapomenutelnou atmosféru.
foto5
Hlavní město Skotska má 457 380 obyvatel a i když není největším městem v zemi, je v něm soustředěna veškerá státní správa. Od roku 2004 byl totiž zprovozněn skotský parlament, který je ve Skotsku velmi kontroverzní stavbou, pro svou modernost a hlavně skoro třikrát překročený plánovaný rozpočet. Od otevření parlamentu si Skoti mohou o svých záležitostech v zemi rozhodovat sami a londýnský parlament rozhoduje jen o problémech, které ovlivňují celou Velkou Británii. Tím ale došlo k paradoxní situaci, protože Skotsko má své poslance v Londýně, ale Anglie ve Skotsku nikoliv. Takže tím Skotové mají právo rozhodovat o věcech, které ovlivňují Anglii a Wales, ale skotských zákonech rozhodují jen oni sami.
Vrátíme se raději od politiky zpět k samotnému městu. Edinburgh je stejně jako Praha zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dominantou města je hrad, který je postaven na skále vysoké 135m a kde si může běžný návštěvník prohlédnout skotské korunovační klenoty. Jaký je to rozdíl oproti Česku, kde jsou tyto státní relikvie prakticky nespatřitelné. Okolí hradu nabízí skvělý výhled po celém městě a pohledem z hradeb lze ocenit, jaký má celé město ucelený vzhled. Kamenné stavby v mírně odlišném duchu, ale dohromady působící celistvě, to je přesně typické pro skotskou architekturu.
Čas v příjemné atmosféře festivalu a edinburghských uliček zde utíkal velice rychle. Zanedlouho jsme zjistili, že se chýlí k závěru nejenom den, ale i celé naše putování. Šest dní na cestách bylo vyvrcholení našeho nahlédnutí do skotské kultury. Osm týdnů v cizí zemi není krátký čas a Skotsko je zemí, která dokáže přirůst k srdci i za mnohem kratší dobu. Za sebe mohu říci, že skotská země je (až na počasí) krásná a skotská hrdost a nacionalismus začne být po čase člověku velmi sympatický. Vždyť celý život Skotů je založen na úctě a lásce ke své zemi, která jim lásku oplácí. A něco takového se cení. Je Skotsko skutečně nejlepší nejmenší země? Vlastně na tom vůbec nezáleží, hlavní je, že pro Skoty určitě ano.

Článek v básnické verzi je možno nalézt ZDE.



Vložit komentář.

TOPlist