logoweb
Pavlův web

Angličtina v Eastbourne

Vypadá to jako scéna z nějaké komedie. Pět lidí stojí na pódiu v Karaoke baru v anglickém přímořském městečku Eastbourne na jihu Anglie. Každý je z jiné země, z jiného konce světa. S mikrofonem tam stojí dva Češi, Polka, Korejka a mladý kluk z Ekvádoru. Zajímavou směsicí přízvuků zní lámaná angličtina v songu Beatles Love Me Do. Místní lidé reagují s mírně zvednutým obočím, ale jinak jsou jejich reakce vesměs pozitivní. Hlavně že se všichni dobře baví.
Ne, žádná komedie, to je realita typická pro město Eastbourne. Každoročně se zde sjíždí tisíce studentů, aby se učili anglicky a zároveň si užívali moře a prázdnin. Já jsem zde strávil pouhé dva týdny a nyní občas sám sebe přistihnu, jak moje mysl, zvláště na přednáškách, uniká zpátky na oblázkové pláže.
Eastbourne je totiž osmdesáti tisícové přímořské letovisko přímo na jižním pobřeží Anglie. Krása a šum moře lákají k romantickým procházkám po pobřeží a to zde ostatně tvoří nejpůsobivější část města. Nachází se zde více jazykových škol a hlavně v létě se zde vytváří veliká komunita studentstva z celé planety. Poloha Eastbourne je také velmi optimální pro cestování a studenti sami si organizují cesty po okolí. Nedaleko odsud se nachází přírodní park Seven Sisters s mohutnými bílými křídovými útesy vystupujícími z moře. Velmi blízko leží město Brighton a jeden a půl hodinovou cestou vlakem se dostanete přímo do centra Londýna.
foto1
Jaký je život studenta na jazykovém kurzu, v cizí zemi a v naprosto neznámém prostředí? Jako odpověď stačí jedno slovo - zábavný. Jazykové školy totiž nejsou nijak velké, všichni se zde spolu znají a každý jednotlivec je stále obklopen lidmi. Mohu říci, že opravdu nejlepší je absolvovat takový kurz zcela sám. Zprvu je to sice těžké, ale v průběhu času oceníte, když se nemusíte na nikoho vázat a hlavně, že jste donuceni 24 hodin používat angličtinu. Najít si kamarády na takovýchto kurzech není vůbec problém, protože všichni mají zájem komunikovat a přátelit se. Vždyť právě proto sem všichni přijeli.
Porce vyučovacích hodin závisí na množství zaplacených peněz a pohybuje se mezi 15 do 23 hodin týdně. Učitelé jsou převážně Angličané. Říkám převážně, protože v poslední době se v Anglii dostává do popředí trend zaměstnávat jako učitele nerodilé mluvčí. Nejspíš jako naplnění multikulturní společnosti (kterou Velká Británie bezesporu je) a také jako jedno z tažení proti rasismu. Tito neangličtí učitelé však mají perfektní angličtinu a jejich přízvuk je neznatelný.
Pro mne bylo velikým překvapením, že učitelé organizovali společenské akce mimo školu. Hromadné návštěvy kina, anglických pubů, karaoke klubů či diskoték patřili k velice příjemným kratochvílím. Zdarma přidám i radu: i když je vám třicet let berte si do hospody v Anglii občanský průkaz. Vyhazovači a barmani jsou totiž v tomto ohledu velmi přísní. A také si dávejte pozor na své oblečení, když chcete jít na diskotéku v den nějakého celostátního zápasu v rugby či fotbale. V těchto dnech mají lidé s fotbalovým motivem na tričku přísný zákaz vstupu. Zdá se vám to přehnané? Ne, tohle je Anglie.
foto2
Nejčastější způsob ubytování na jazykových kurzech je bydlení v rodině. Máte takto možnost nahlédnout do života anglické rodiny a hlavně s nimi musíte komunikovat, když všichni žijete pod jednou střechou. Závisí samozřejmě na štěstí jakou rodinu dostanete a jak vám bude vyhovovat, ale že by někdo byl silně nespokojen se svým ubytováním, to patřilo naštěstí spíše k výjimkám. Však většina rodin má s ubytováváním studentů dlouhodobé zkušenosti a ty bohužel mnohdy nejsou úplně kladné (Italové jsou údajně nejnepořádnější, Poláci nejchladnější a Číňané ponoření ve studiu po celý den). Proto jestli si chcete rychle získat sympatie úplně stačí, když se nebudete chovat jako v hotelu. Tedy když si občas uklidíte pokoj, pomůžete umýt nádobí a budete se chovat přátelsky, tak za chvíli se k vám celá rodina bude chovat jako k rodinnému příteli.
Cena takového kurzu se pohybuje okolo dvaceti tisíc korun (záleží na sezóně) a v ceně je zahrnuta školné, ubytování a strava. Pojištění a dopravu jste si nuceni platit sami. Utracené kapesné dělá také služnou sumu, pokud do ní zahrnete například denní návštěvy hospod a kin, výlety do Londýna nebo lístek na London Eye. S těmito zážitky navíc vás takový dvoutýdenní kurz vyjde na třicet tisíc korun. Zdá se vám to hodně? Skutečně to hodně je. Ovšem kdybych měl zhodnotit bilanci, odvezl jsem si odtud spoustu turistických a společenských zážitků, které se dnes jen tak nedají zapomenout. Dále jsem získal mnoho nových přátel s kterými doteď udržuji emailovou korespondenci. I když je dávno po kurzu, mohu si stále procvičovat angličtinu, která zaznamenala výrazný pokrok za dobu co jsem tam strávil. Za sebe mohu říci, že mě ty dva týdny obohatily natolik, že vůbec nelituji obětovaných peněz z celo-prázdninového výdělku.
Závěr kurzu už nevypadá jako komedie. Asi patnáct lidí stojí na malém náměstí, které tvoří průnik tří ulic. Jejich cesty se symbolicky spojily zde v Eastbourne a právě na tomto středu tří cest se mají rozdělit. Rozjedou se poté do nejrůznějších koutů světa a pravděpodobně už se nikdy navzájem neuvidí. Dochází k loučení, objímání a k ujištění, že všichni zůstanou v kontaktu alespoň v internetovém světě. Některé dívky mají skoro slzy v očích. Za chvíli se dvojice nebo trojice vydávají jinými směry, jinou ulicí. Sbohem Eastbourne, třeba někdy příště…

Fotky z Eastbourne si můžete prohlédnout na adrese www.foto.borovina.net, ve složce Eastbourne vlevo dole.

Vložit komentář.

TOPlist