logoweb
Pavlův web

Nudné ráno v posluchárně

Jiří po sedmé hodině ranní přišel do sálu a usadil se na židli, kterých zde bylo okolo dvou set. Rukou si přejel unavený kulatý obličej. Třikrát se zavřenýma očima zhluboka nadechnul, jakoby tím chtěl setřást únavu z ranního vstávání. Líně přehlédl osazenstvo v sále. "Moc nás tu není, není taky divu v tuhle hodinu. Většina nejspíš ještě spí", pomyslel si. Jirka si posléze uvědomil, že od rána nejedl. Kouknul na hodinky a ty ukazovaly 7:05. Má tedy ještě deset minut čas. Zvednul se tedy ze své židle a odešel si něco koupit do kantýny.
foto1
Když se vrátil řečník už byl v sále a o něčem přednášel. V sále bylo více tváří než předtím, ale stále byl sál spíše prázdný než plný. Jiří si sednul zpět na své místo a snažil se co nejtišeji rozbalit bagetu, kterou si předtím koupil v kantýně. V poslední době neměl příliš času na jídlo a bagety mu poskytovaly nejrychlejší nasycení. Na jeho plnoštíhlé postavě se to také začínalo projevovat. Jeho nadváha kvůli nezdravé stravě ještě povyskočila.
Jirka se na chvíli snažil poslouchat téma, ale po pěti minutách jeho myšlenky zabloudily jinam. Byl dnes roztěkanější než jindy. Uvažoval o své přítelkyni s kterou navázal známost před pár týdny. Úplně mu zaměstnávala tělo a mysl. Občas se ptal sám sebe, co jí na něm může imponovat. On se sám považoval za průměrně vzhledného muže, ale ona byla překrásná, skoro symbolem dokonalosti. Uvažoval: "No možná jsem se zamiloval a teď se na ni koukám tak trošku přes růžové brýle. Možná že ve skutečnosti tak dokonalá není. Nebo ji snad přitahuje více můj charakter než vzhled. Ano to bude ono." Slova řečníka vepředu poslouchal jen na půl ucha. Byl naprosto zabrán do svých myšlenek. Přemýšlel nyní o svém charakteru, o tom jak je neústupný a cílevědomý. Většina lidí v tomto sále nikdy nedosáhne jeho úspěchů. To on je nadějný s růžovou budoucností před sebou, ti ostatní jsou jen tupé ovce, které v budoucnu využije k úspěchu svému. Pro sebe a svou přítelkyni dokáže cokoliv.
Opět se rozhlédl po sále. Pozornost přítomných nebyla valná. Někdo si listoval v novinách, a pár lidí bylo svými laptopy připojeno na internet. V levé části místnosti se někdo díval na film, protože asi dalších pět lidí v jeho okolí sledovalo obrazovku jeho počítače. "Chudák ten vepředu", říkal si Jirka, "snaží se o něčem přednášet, ale poslouchá ho vůbec někdo?" Vyzkoušel poté podruhé upřít svou pozornost a zjistit o čem je vlastně řeč, ale opět to po pár minutách vzdal. "Neměl bych si dát kávu?", rozjímal. Nakonec ale následoval příkladu ostatních posluchačů a sáhl po novinách. Půl hodiny v nich listoval a pak si také rozevřel laptop a zkontroloval příchozí emaily.
foto2
Jeden z nich byl od jeho přítelkyně. Poslala mu jakési video. Když ho otevřel, na obrazovce se objevilo tepající lidské srdce s přerušenými aortami. Po chvíli ho překryl klasický růžový symbol srdce a postupně se objevoval nápis… MÉ SRDCE BUŠÍ JEN PRO TEBE. Jirka se začal usmívat a nálada mu znatelně povyskočila. "Ach ta moje Petra", říkal si sám pro sebe.
Náhle vedle sebe zaregistroval postavu v saku, která mu klepala na rameno. "Pane poslanče, vaše žena je tu a čeká na vás u vchodu", řekl mu ten muž. Jiří zmateně zavřel počítač, zvednul se ze židle a následoval toho muže skrze poslaneckou sněmovnu. "Co mi tak může chtít?", přemýšlel když odcházel dveřmi ven, zanechávaje zbylé poslance napospas nudnému projevu jednoho ze straníků.


Vložit komentář.

TOPlist