logoweb
Pavlův web

Den studenta ČVUT

Budím se v devět hodin v mém novém bydlišti na kolejích Strahov. Nedá se říci, že by mě místnost o rozměrech 2,5 x 5 metrů, nabíjela po ránu zrovna pozitivní energií. Koleje se už dlouhou dobu neudržují a vybavením pokoje jsou dva oprýskané stoly s židlí a pár skříněk na věci. Celý pokoj osvětluje staré okno, které v zimě pořádně netěsní a přes léto se musí kyvné křídlo vypodložit novinami, aby se vůbec dalo vyvětrat.
Odcházím ven do chodby vedené v podobném duchu. Nezvykle široká chodba, táhnoucí se přes celý blok, pravidelně lemována šedými dvoukřídlými dveřmi si ne nadarmo vysloužila označení "magistrála". Vcházím na ranní hygienu do společných sprch. Na dveřích byste totiž nenašli klasické postavičky "panáčka" a "panenky". Tato strahovská rarita je snad jediným vybavením studenty hodnocenými kladně (i když spíše jen mužskou stranou). Uvnitř jsem bohužel nenašel žádnou přitažlivou slečnu, u které by mě pohled na ni jistě rozproudil krev, proto se opět s ospalým výrazem vracím do pokoje ke snídani.
foto1
Za takové bydlení v dvoulůžkovém pokoji student zaplatí dva tisíce korun za měsíc. Naštěstí je pět set korun hrazeno ze stipendia na ubytování, které se dnes již dává všem studentům, bez ohledu na to, kde jsou ubytováni. Výsledná suma není velká, ale s mnoha dalšími výdaji, jaké student musí při studiu hradit, se stává vysokoškolské studium velmi náročným. V tu chvíli jsem velice rád, že mě rodiče při studiu finančně podporují a nechtěl bych být z těch studentů, kteří si studium platí převážně ze svých prostředků. Jako "finančně zajištěný" si můžu dovolit luxus, např. mít kladné názory na zavedení školného. Být sociálně slabší, tak by mě při řečech pravicových politiků asi naskakovala husí kůže, jak bych byl na konci mého studia zadlužen.
Před desátou hodinou vyrážím do sychravého podzimního rána a prohlížím si Strahovské impérium. V blocích původně postavených pro spartakiádní jinochy, nyní bydlí 4500 studentů. Budovy prošly od té doby jen minimální rekonstrukcí a proto je dnes odhadovaný rozpočet na opravy 1,2 miliardy korun. Kvůli tak vysoké částce se s stavebními úpravami počítá pouze v dlouhodobém plánu a tak je dost pravděpodobné, že největší studentské městečko v zemi bude jednoho dne srovnáno se zemí. Vzpomínám, jaké jsem měl pocity, když jsem tu byl poprvé. Byl jsem nadšený z velkoměsta, šťastný z osamostatnění a nového života. Všechno mě připadalo skvělé. Však za pouhých pár měsíců studia mě růžové brýle spadly velice rychle.
foto2
Nastupuji do autobusu a vyrážím směr stanice Dejvická, poblíž které se nachází nejvíce fakult z celého ČVUT. Po šílené jízdě ucpanou Prahou, kdy proklínám řidiče a přemítám jestli není rychlejší chodit pěšky, se konečně procházím mezi fakultami, architekturou ne příliš odlišnými od strahovských kolejí. Za pár minut vcházím přes turnikety do fakulty stavební a s úsměvem vzpomínám na nedávný incident s kachnou. Není tomu totiž dlouho, co kvůli novým turniketům málem vznikla mela. Jelikož je vstup na kartu, která se zároveň používá pro platby v menze, někdo začal šířit dezinformaci o tom, že se za více jak dva vstupy do fakulty bude strhávat poplatek deseti korun. Informace byla záhadným způsobem vystavena na fakultním webu, tak jedna autenticky podaná lež málem vzbouřila většinu studentstva.
Až do večera, mimo oběda, nevyjdu ze školy. Učitelé neúnavně provádějí ofenzivy na mé mozkové buňky. Matematika, deskriptiva a mechanika se mi ještě motá v hlavě, když odcházím pryč. Připadá mi neuvěřitelné, že je v prvním ročníku pouze jeden předmět ryze se zabývající stavebnictvím. Zbytek jsou jen vědy typické pro gymnázia. Existuje mnoho studentů, kteří v prvních letech přestanou studovat, protože je to nebaví. Když se člověk zkrátka přihlásí na stavební fakultu, v prvních letech očekává něco víc. Já dnes přátelům s nadsázkou vyprávím, že jsem tu zapomněl co je to vůbec cihla.
foto3
Přitom by tomu mohlo být jinak. Technické školy pravidelně každý rok naberou obrovské množství studentů, aby za ně mohly inkasovat peníze od státu. Peníze se totiž, pro mne nelogicky, inkasují podle počtu studentů po prvním semestru, ne podle počtu absolventů. Vždyť přece vystudovaný bakalář nebo inženýr je právě to, za co by měl stát platit. Z toho se pak stává, že nastaví systém tak, aby "nepotřebné" studenty po prvním semestru vyhodila. Stavební fakulta má v bakalářském studiu pouze 40% úspěšnost. Nejspíš kvůli tomuto číslu je pokládána za tak náročnou. Jiná věc jsou ovšem přijímací zkoušky. Jejich úroveň k náročnosti fakulty moc nekoresponduje a spíše podporuje předchozí myšlenky.
Po přednáškách a cvičeních jdu na schůzku redakce časopisu Středník - studentského časopisu ČVUT. Šéfredaktor je silně unavený, protože většině redaktorů schází čas na psaní a ještě několik stránek je těsně před uzávěrkou stále volných. Rozhodl jsem se přidat se do redakce, abych uspokojil své spisovatelské úchylky. Donesl jsem pár povídek a byl jsem překvapen, že se jedna z nich otiskne. Jsem tu sice pár týdnů stále jako nováček, ale nestačím se divit, jak technicky vzdělaní lidé a budoucí inženýři dokáží tvořit zajímavý časopis.
Po deváté hodině opět přijíždím na strahovský kopec. Za odměnu po náročném dni si po večeři otevřu společně s knížkou i pivo a díky němu mě ihned přemáhá únava a ruka s románem padá bezvládně na postel. Po dnešním dnu spím jako mimino.

Vložit komentář.

TOPlist